6. 1. 2025
Ve vzduchu je cítit barva a všude, kam lidské oko dohlédne, jsou úhledně naskládány plechy a větší, či menší součástky, které se zanedlouho promění v oblíbené hračky. Třípatrová budova v Semilech je místem, kde ožívá bujná dětská fantazie a plní se tady ty nejtajnější sny.
Ale nepředbíhejme. Příběh hraček KOVAP se začal psát těsně po druhé světové válce. Je 11. července 1945 a na Okresní Národní výbor v Semilech přichází Eduard Sedlák. V ruce drží žádost o povolení k výrobě mechanických kovových hraček. A pravděpodobně vůbec netuší, jaký příběh se díky němu začne psát.
Eduard Sedlák vystudoval nejprve strojní zámečnictví a následně Mistrovskou školu průmyslovou v Mladé Boleslavi a pak Vyšší průmyslovou školu v Roudnici. Poslední čtyři roky svého života strávil vývojem a konstrukcí letadel v Letňanech u Prahy.
Od letadel ho to ale táhlo někam úplně jinam. K mechanickým dětským hračkám, které zanedlouho přepsaly historii. Jeho žádosti tehdejší úřady vyhověly. A Eduard si tak v roce 1946 pronajal budovu číslo 10 v Semilech, kam instaloval ofsetový tiskařský stroj na potisk plechu a několik dalších strojů potřebných pro výrobu nástrojů a také hraček.
Přečtěte si také: Retro hračky: Tamagoči pomáhalo drogově závislým i manažerům. Odborníci k němu byli skeptičtí
Bratrská výpomoc
Protože bylo vybavení finančně náročné, rozhodl se požádat o pomoc bratra Otu. Vyučený drogista prakticky obratem prodal drogerii, kterou vlastnil a bratra finančně podpořil. Navíc přispěl svými zkušenostmi a dovednostmi při tisku na plech. A tak vznikla firma s původním názvem „Bratři Sedlákové – výroba plechových mechanických hraček“.
Ve firmě působila necelá dvacítka zaměstnanců. První hračkou, která spatřila světlo světa, byl parní válec s pérovým strojkem, která svým pohybem vpřed a vzad napodoboval reálný válec. V roce 1948 se změnil režim. Protože komunisté soukromému vlastnictví nepřáli, bratři stáli před náročným rozhodnutím.
Buďto mohli vstoupit do výrobního družstva a stát se podílníky, nebo o svůj podnik přijdou. Rozhodli se pro první zmíněnou variantu, takže o dva roky později vstupují do výrobního družstva SVED Liberec, které dalo vzniknout jiskřící pistolce. Ta šla na odbyt ne díky dětem, ale pro to, že si ji oblíbily hospodyňky, které ji používaly na podpal plynových sporáků.
Mohlo by vás zajímat: Retro hrátky: Pamatujete Merkur? Stavebnici, kterou chtěla konkurence odkoupit a zlikvidovat
Zrodil se legendární traktůrek
V roce 1955 započaly práce na legendárním čtyřrychlostním traktůrku. Při konstrukci strojku se konstruktéři Eduard Sedlák a František Zeman inspirovali předválečnou mechanickou hračkou firmy Schuco – autíčkem Examico. O rok později byl traktůrek připraven k prodeji a prakticky přes noc si získal oblibu široké veřejnosti.
Traktůrek se v rámci Československé expozice dostal na Expo 1958 v Bruselu. Československý pavilon tehdy okouzlil celý svět a získal hlavní cenu – Zlatou hvězdu. Další cenu pak získal i traktůrek samotný.
Od 1. července 1960 se (vzhledem ke změně krajového uspořádání) stalo družstvo součástí Kovodružstva Náchod. Toto kovodružstvo přejímá výrobu některých hraček z národních podniků a získává tak nástroje pro výrobu legendární berušky na klíček.
Výroba se přesunula na závod v Novém Hrádku u Náchoda, kde se o ni staral Ota Sedlák, který ale průběžně zaučoval své budoucí nástupce. Konstrukční oddělení, které měl na starosti Eduard Sedlák, potom vzniklo v Semilech. V roce 1965 (pravděpodobně po sérii nedorozumění) Eduard Sedlák závod opouští a konstrukční kancelář se přesouvá do Náchoda.
V témže roce se u nás začalo dařit plastům, které byly (ve srovnání s plechem) velmi populární a zároveň levné. Vzniká tak nová lisovna plastů a také nástrojárna. U jednotlivých hraček se postupně začínají plechové dílce nahrazovat těmi plastovými, což jde ruku v ruce s vyšší odolností a delší životností.
Přečtěte si také: Retro hračky: Rubikova kostka slaví 50 let. Rekordman ji složí za neuvěřitelné 3 sekundy!
Kovap hračky míří do světa
Následující roky nastal absolutní „traktrůrkový boom“. O hračky se začínají zajímat zahraniční zákazníci a investoři. V roce 1970 se podnik přejmenoval na KOVAP (kov a plasty). Roční produkce traktorů začala raketově stoupat a překonala magickou hranici 50 000 kusů. Zmíněných berušek se prodalo okolo 100 tisíc a podobně úspěšné byly i další hračky.
V průběhu dalších let se měnilo nejen vedení KOVAPu, ale také portfolio hraček. Velkým milníkem byl nástup Lubomíra Hoška a Michala Možného, který je autorem mnoha dnešních hraček, které se pod značkou KOVAP prodávají. Ve firmě dnes působí zhruba čtyřicítka stálých zaměstnanců, kteří tvoří dvaadvacetimilionový obrat.
Zajímavostí je, že KOVAP je dnes jedinou firmou svého druhu v Evropě, která sídlo i výrobu zachovala v Evropské unii. Každý plechový model, který ze semilského závodu vyjede, má svou reálnou předlohu. A vyrobit jeden poctivý traktůrek, to zahrnuje zhruba sto osmdesát dílčích výrobních operací. I přesto začínají ceny základních traktůrků na klíček na 350 až 500 korunách, složitější modely se potom šplhají zhruba k tisícovce.
Použité zdroje:
- https://eshop.kovap.cz/magazin/kovap-od-roku-1946-do-soucasnosti
- https://forbes.cz/hracky-kovap-zdobily-vas-pokojicek-dnes-je-z-nich-milionovy-byznys/
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%BD_Hr%C3%A1dek
