„Bytový design je jako fotbal. Každý si myslí, že mu rozumí,“ říká Ondřej Bystroň z IKEA

Tvrdí, že bytový design je tak trošku jako fotbal. „Kde kdo má pocit, že by ho mohl z fleku dělat, že tomu přeci perfektně rozumí. A ono to tak úplně není,“ shrne s úsměvem hned v úvodu vztah Čechů k profesi bytových designérů a k bydlení vůbec.

Původně studoval historii, v pátém ročníku ale školy nechal. Lákalo ho něco jiného. Zkusil pohovor do IKEA a uspěl. „Těch, kteří vystudovali přímo architekturu, nebo design, je u nás ale spíše menšina. Nás „nestudovaných“ je tam podle mě nějakých 80 procent,“ vyprávěl jen chvíli poté, co na jednom z IKEA workshopů předvedl, jak efektně zabalit dárky. Potvrdil tak jen to, že v IKEA musí designér zvládat vícero věcí, než jen návrh interiérů.

Jaké vlastnosti musí mít interiérový designér, který se o práci v IKEA uchází? Předpokládám, že oproti jiným designérským postům je tenhle specifický…

IKEA při výběru „svých lidí“ dbá na to, aby měli především talent, zároveň ale platí, že designér v IKEA dělá svou práci od začátku do konce. Od plánování, přes diskuze nad řešením přímo na prodejně až po samotnou realizaci vzorového pokoje – a tenhle styl práce také nevyhovuje úplně všem. Je spousta těch, kteří se rádi baví o tom, jak by to ve finále mělo vypadat, ale pak se jen neradi účastní samotných prací, neradi vrtají vrtačkou do zdi. A tady je to opravdu potřeba.

Vždycky jsem si myslela, že práce interiérového designéra IKEA spočívá v tom, že sedne, něco navrhne, ale realizaci už nechá na někom jiném. Což zjevně asi není pravda…

Není. A navíc si jen málokdo uvědomuje, že v obchodním domě do náplně naší práce spadá ještě údržba. Denně našimi interiéry projdou tisíce lidí, všichni si je osahají, ozkoušejí a my pak hlídáme i to, kdy se jaká postel musí vyměnit a podobně. Naše práce není jen o tom, že si hrajeme se vzorníky barev, ale je opravdu i fyzická.

Tím jste mi asi rovnou odpověděl i na otázku, co všechno vaše práce obnáší.

Z velké části asi ano. A patří sem i to, že my, interiéroví designéři, v první řadě řešíme hlavně funkčnost, která při naší práci stojí na prvním místě. I proto si vážím skandinávských designérů, protože  jako jedni z mála stále dbají na to, že interiér, který navrhnou, musí být hlavně stoprocentně funkční. A zároveň se jim je daří dělat krásné a jednoduché.

Když občas sleduji některé interiérové designéry třeba v televizi, mám pocit, že se nechávají strhnout tvůrčí vizí na úkor funkčnosti. A lidé pak v jejich interiérech nemohou žít. V IKEA nás učí  od začátku, že primární je funkčnost.

Má vůbec český designér možnost v hierarchii IKEA proniknout výš? Mít třeba svůj vlastní výrobek?

Tady musíme designéry v IKEA rozdělit do dvou kategorií. To, co dělám  já je interiérový design. My nepracujeme přímo na vývoji a navrhování produktů. Výrobky, které IKEA prodává, vyvíjejí produktoví designéři v centrále ve Švédsku.

V IKEA jsme navíc hrdí na to, že naše výrobky jsou ze Skandinávie, a na tom stavíme. Nicméně českého původu byl třeba pan Jelínek, který pro IKEA navrhl poměrně dost produktů. Výběr produktových designérů se pak odvíjí od sledování trendů. Zhruba víme, jaký trend přijde, a podle toho pak designéry vybíráme. Část jich pracuje jen pro nás, část jsou externisté.

Sází IKEA spíše na zkušené harcovníky, nebo dává prostor mladým neokoukaným tvářím?

Mezi designéry se obvykle vybírá mezi těmi, kteří už mají něco za sebou – takže pokud by někdo chtěl navrhovat pro IKEA, nejlepší cestou je udělat si jméno, zaujmout. Tímhle se ale IKEA nijak neliší od jiných firem. Čas od času pak IKEA oslovuje mladé designéry ze švédských škol.

V září jste na tiskové konferenci k představení nového katalogu IKEA 2013 říkal, že Češi jako zákazníci mají problém s typickým skandinávským designem výrobků.

To ano, když to trochu přeženu, tak ideálem pro spoustu lidí u nás je provensálský styl. Jenže ten v jejich podání znamená často terakotu a tyrkysovou na zdi. A pak vidí skandinávský design a přijde jim studený. Mrzí mě, že pro něj Češi nemají zatím tolik pochopení, vždyť my jsme země, kde ve 30. letech výborně fungoval funkcionalismus, země, která mívala velmi dobrý průmyslový design. A řada Čechů i přesto čistý skandinávský design neumí využít, jelikož nechápe, že to není o tom použít deset nápadů, ale že stačí jeden, jednoduchý, uměřený, ale plně funkční. Připadá jim, že když něčeho není hodně, tak je to špatně. I to se ale mění.

Není to třeba tím, že jsou Češi zvyklí na „to své“ a výraznějších změn v interiéru a ve stylu bydlení se bojí?

To si nemyslím – vždyť kolik lidí je schopných dát si do obýváku oranžovou sedací soupravu a k ní červeně vymalovat stěny? Desetiletí zpět jsme všichni malovali uniformně maximálně válečkem – a dneska si to kompenzujeme. Když už barva, tak přeci pořádná! Výrazné barvy ano, ale jako akcent, který bude v souladu se zařízením místnosti. Pokud si ale kuchyni vymaluji tmavě modrou, tak už mi tam moc prostoru pro barevný akcent nezbude. Čechům rozhodně neschází odvaha, chybí jim ale zkušenost.

Spousta Čechů ale design chápe jako něco, co se týká pouze horních deseti tisíc, jako snobskou záležitost…

Názor, že designová věc je automaticky drahá věc, je nesmysl. Stejně tak jako vést debatu o tom, že IKEA není design, protože její výrobky jsou levné a má je doma každý. V naší zemi je pohled na design trochu pokřivený, moc se u nás hledí na značky a na ceny. Otázkou by ale mělo být, co je dobrý a co špatný design. A dobrý design je ten, který je funkční. IKEA je v tomto smyslu určitě designová firma, její výrobky funkční jsou, mají své designéry a myslím si, že spousta z nich snese srovnání se světovou designérskou špičkou. Samozřejmě se tady můžeme bavit o tom, jestli její stolek vydrží tak dlouho, jako stůl z masivu vyrobený stolařem na míru. Otázkou pak ale je, jak dlouho chcete nějaký výrobek používat, zda chcete povlečení stejně jako babička používat celý život, nebo jestli ho budete chtít po pěti letech vyměnit a dopřát si tak častěji změnu, která zpestří a oživí vaše bydlení a váš život.

Jsou Češi jako zákazníci v něčem typičtí? Máme, co se bydlení a nákupů nábytku a bytových doplňků týče, nějakou „úchylku“?

Česká IKEA funguje dohromady ještě se Slovenskem a Maďarskem, a už tam jsou vidět drobné rozdíly. Maďaři třeba mnohem více nakupují a vyžadují tradiční věci. Češi jsou proti nim modernější. Když to vezmu na příkladu kuchyně – Češi nejčastěji kupují bílé lesklé moderní kuchyně, Maďaři pak preferují více tradiční materiály, třeba dřevo s mořením. Náš sortiment se nicméně neliší od toho, který je třeba v obchodním domě ve Stockholmu.

Jak se designéři napříč oborem koukají na vás jako na interiérového designéra z IKEA? Nesetkal jste se někdy s tím, že se na vás někdo díval skrze prsty právě proto, že IKEA podle něj není design?

Nesetkal, ale možná si to někdo myslel a jen mi to neřekl. Spousta designérů samozřejmě tvrdí, že by komerční a „masový“ design nikdy nedělali. Ve skrytu duše ale touží po tom, aby byl jeho výrobek vidět, nebo aby ho lidé měli doma a používali. V IKEA sice není u interiérového řešení, které je v obchodě, vidět moje jméno, ale vím, že ho denně uvidí tisíce lidí, to mne těší.

Změnila IKEA přístup Čechů k bydlení a bytovému designu?

Myslím, že ano. A nejen Čechů. IKEA je obrovský fenomén dvacátého století a jedna z nejsilnějších značek, která nabízí inspiraci, jak by bydlení mělo či mohlo vypadat. Jen do obchodních domů IKEA v Praze za jediný den přijde okolo deseti tisíc lidí, kteří si prohlédnou naše návrhy interiérů a kteří se jimi hlavně následně inspirují.