23. 9. 2020
Prvním a v zásadě také nejdůležitějším krokem je určit si, co vlastně chcete udit. Pokud toužíte po uzených dobrotách v podobě masa, klobásek, salámů, ryb, nebo třeba sýrů, kuřat, či rovnou celého selete, postavte si udírnu s plechovou vnitřní udicí komorou, obezděnou cihlami, které dají udírně dostatečnou tepelnou setrvačnost.
Počítejte ale s tím, že stavba takové udírny není záležitostí několika hodin a stokorun. Naštěstí existuje méně náročná varianta v podobě celodřevěné udírny, která je vhodná zejména na uzení ryb, ale při menších nárocích na množství a prostor bohatě postačí i k uzení masa a klobás. A právě její stavbu si popíšeme na následujících řádcích.
Stavíme dřevěnou udírnu
U tohoto typu udírny si vystačíte s udicí komorou v podobě jednoduché dřevěné bedny. Přístup do ní můžete řešit klasicky nebo i shora přes výklopné víko s plechovým komínkem. Ve své podstatě záleží pouze na komfortu při nakládání masa a představách „vrchního uzenáře“.
Udírnu stavějte na hraně terénní vlny, která umožní dodržet výškový rozdíl mezi udicí komorou a ohništěm. Nezapomeňte na kouřovod – ideálně v podobě keramické roury o vnitřním průměru alespoň 250 až 300 milimetrů a délce alespoň 1,5 metru. Od vyústění na dně udicí komory k ohništi by měl vést velmi mírný spád.
Bez ohniště to nepůjde
Dalším krokem je vytvoření ohniště, které se zpravidla staví jako uzavřená komora o rozměrech alespoň 30 x 50 x 30 centimetrů a pro jeho stavbu lze použít buď šamotové cihly, klinkery nebo ohnivzdorné komínové „zvonivky“. Překlad ohniště nejsnáze postavíte ze šamotových desek, nebo použijte vhodný rozměr pálených tvarovek.
Zvolit můžete i bezroštovou variantu ohniště, nezapomeňte ale na těsnicí dvířka. K vyzdění je nejlepší použít kamnářskou (šamotovou) maltu, případně některý typ kamnářského tmelu. Na dno udicí komory nad vyústění kouřovodu pak položte misku na odkapávání tuku, která zajistí rozptýlení kouře do stran i horních částí udírny.
