16. 7. 2020
Ještě před tím, než se vrhnete na výběr správného dřeva, je potřeba krb důkladně vyčistit. Jako první se zaměřte na rošt, který by měl být čistý a zbavený všech usazenin. Prázdný by měl být také popelník. Kromě jiného očistěte také dvířka, skrze která budete pozorovat plamen. Jeho barva totiž mnohé napoví.
Čistý krb = minimum práce
Pokud je plamen jasně žlutý až bílý a svižný, spalování je ekologické a dochází k tvorbě minima zplodin. Jestliže jsou ale plameny rudé a v krbu se pomalu mihotají, při spalování dochází ke zvýšené tvorbě zplodin. V takovém případě proto zvyšte přísun vzduchu pootevřením spodního přisávání spalovacího vzduchu.
A ke krbu si připravte dobrou kávu: 6 způsobů, jak si připravit dokonalou kávu: Zkuste džezvu nebo aeropress
Klíčem k úspěchu je správně suché dřevo
Optimální fungování krbů je závislé na kvalitě, vlhkosti (ideálně 12 až 15 %) a složení dřeva, kterým v nich topíme. Ideální kombinací je dostatečně proschlé měkčí a tvrdší dřevo. Rychleji hořící měkké dřevo podpoří rozhoření dřeva tvrdého, které naopak hoří pomaleji a déle. Hoření v dostatečně roztopeném krbu pak můžeme podpořit i kvalitními dřevěnými briketami.
Na samotný podpal se nejlépe hodí smrkové nebo jedlové třísky. Z jednotlivých druhů dřeva pak můžeme doporučit to dubové. Dubové dřevo má vysokou výhřevnost a dlouhou délku hoření.
Navíc při hoření uvolňuje kyselinu tříslovou a typickou vůni. Skvělý je i buk, který nenadělá kolem krbu téměř žádný nepořádek. Kromě toho má mimořádně vysokou výhřevnou hodnotu a při spalování opět vydává velmi příjemnou vůni (mistři uzenáři nám dají jistě za pravdu:).
Také bříza je pro své dřevo vysoce ceněna. Opět je s ní spojeno nižší jiskření (= menší nepořádek okolo krbu) i skutečnost, že se díky obsaženým olejům při hoření modře třpytí a vydává příjemnou vůni. Jedinou nevýhodou je to, že březové dřevo hoří o něco rychleji než bukové či jasanové, ale výrazně pomaleji než jehličnatá dřeva (např. smrk).
Co se týče výše zmíněného smrku, ten velmi rychle vzplane, ale také rychle shoří. Proto ho budete potřebovat větší zásobu. Na druhou stranu vás k jeho pořízení může přesvědčit nižší cena i hmotnost (oproti třeba dřevu bukovému). Jistou nevýhodou je i jeho jiskření, proto se příliš nehodí pro otevřené krby.
Pozor na skladování: Je zbytečné nechávat poblíž krbu příliš velkou zásobu suchého dřeva, které pak dál prosychá a ztrácí na výhřevnosti. Ideální je proto skladovat vyzrálé dřevo tak, aby už dále neprosychalo, a donášet jen nezbytnou provozní zásobu.
Víte, jak v krbu správně zatopit?
V zásadě existují dva základní způsoby, jak můžete v krbu zatopit.
Spodní zatápění zná pravděpodobně každý. Jednoduše na rošt narovnáte papír, na ten položíte dýhu nebo smrkové třísky, a na závěr větší polínka. Po zapálení se oheň rychle rozhoří. Tento způsob má ale podle odborníků několik nevýhod. Vlivem rychlého rozhoření totiž dochází k vysokému namáhání krbu a uvolňované plyny se při rychlém rozhoření ohně nestačí spálit. Proto je tento způsob považován za nepříliš ekologický.
Dalším způsobem je svrchní zatápění. U svrchního zatápění se polínka kladou v opačném pořadí. Na rošt proto položte nejdřív velké kusy polínek ve třech vrstvách, vždy křížem na sebe.
Polínka rovnejte vždy s mezerou mezi sebou, která bude mít alespoň 1 až 2 cm. Na polínka se ve dvou vrstvách položí křížem menší třísky, mezi které umístěte pevný nebo kapalný podpalovač. Po zapálení oheň prostupuje od vrchu dolů, čímž spálí veškeré uvolněné plyny.
Jak do krbu správně přikládat?
Jakmile polena shoří a v krbu jsou viditelné žhavé uhlíky, je nejvyšší čas přidat další kus dřeva. Nejdříve proto otevřete přívod vzduchu (pootevřením spodního přisávání), poté pootevřete dvířka krbu na cca 3 až 5 sekund.
To proto, aby komín „nasadil“ tah a kouř neunikal do obytného prostoru. Následně můžete dvířka otevřít dokořán, přiložit polínko, zavřít a spodní přívod vzduchu přiškrtit tak, aby nedocházelo k dušení ohně.
