Televizní designér Marek Poddaný: Základem úspěchu je empatie s klientem

Televizní pořad ale není jediný projekt, na kterém spolupracuje. Na podzim roku 2009 založil vlastní značku SENSO DESIGN, vystudoval vysokou školu a od začátku roku 2011 vede stejnojmennou firmu. Stojí jak za soukromými interiéry, tak za návrhy komerčních prostor. S jeho prací se můžete setkat třeba v Praze na Vyšehradě, kde navrhl interiér stomatologické praxe, v Pardubicích je podepsaný pod interiérem prodejny Miss Sixty, jeho rukopis nese i wellness hotel v Mariánských Lázních.

Při vymýšlení budoucí podoby interiéru klade důraz na ergonomii a detail. Tvrdí, že základem úspěchu celé proměny je schopnost empatie s klientem a kvalita bydlení má zásadní vliv na celkovou kvalitu života.

V rozhovoru jsme se ho ptali nejen na jeho dosavadní působení v pořadu Jak se staví sen, který 7. ledna zahajuje už svou 16. sérii, ale třeba i na to, co si myslí o Češích a jejich vztahu k designu. Zastavili jsme se i u jeho vlastní firmy a u televizní spolupráce s Ondřejem Borovcem, druhým designérem z pořadu Jak se staví sen. Mimochodem - s ním vám přineseme rozhovor příští týden.

První otázka je nasnadě. Jak jste se vůbec dostal do týmu desingérů pořadu Jak se staví sen?

Prostřednictvím castingu. Je pravda, že jsem dlouho té myšlence nosit kůži na trh odolával, ale dnes jsem rád, že jsem to zkusil a získal díky tomu takovou zkušenost.

Předpokládám, že designer by měl tušit, co si klient přeje. V pořadu ale všechno probíhá poměrně rychle, máte vůbec čas se seznámit s lidmi, pro které proměnu realizujete?

Za jeden z nejdůležitějších faktorů budoucí spolupráce považuji právě to seznámit se s prostředím, kde mám pracovat, s lidmi a s jejich potřebami. V krátkém čase, který máme v pořadu, jde samozřejmě spíše o povrchní poznání se, ale schopnost empatie a za léta praxe osvědčený systém otázek je většinou zárukou zdárného výsledku.

Jeden z proměněných interiérů. "S negativní reakcí jsme se ještě nesetkali," říká Marek Poddaný. Zdroj: archiv televize Prima Family

Asi jsem měla štěstí na správně vybrané díly pořadu, protože jsem nikdy nezaznamenala negativní reakci, ale zeptat se musím – stalo se někdy, že jste se proměnou vůbec netrefili?

Aktuálně pracujeme s Ondrou Borovcem,  myslím, už na 9. díle pořadu JSSS. Pořad je hodně o emocích a překvapení, pro nás o adrenalinu a očekávání, jestli jsme se s návrhem trefili do vkusu majitelů. Měli jsme štěstí, že za celou dobu jsme se nesetkali s negativní reakcí účastníků proměny na naši práci, ba naopak. S některými z nich jsem v kontaktu a občas se i obrátí s dotazem v rámci pokračování námi započaté rekonstrukce.

Kdo vůbec vybírá interiéry pro proměny? A co při výběru hraje roli?

Účastníky proměny vybírá produkce na základě vyhlášených castingů. Většinou s ohledem na plánované regiony, které se chystáme navštívit. Někdy hraje roli i obsahová část – jestli se bude přestavovat třeba kuchyně, nebo ložnice. Snažíme se být pestří – ať už z hlediska předělávaných prostor nebo účastníků a jejich příběhů. Občas se stane, že produkce hledá určitý prostor, ale objeví se natolik výrazný žadatel o proměnu s odlišným požadavkem, že se mu přizpůsobíme.

Proměny realizujete ve dvojici – jak těžké je sladit názory?

Řekl bych, že máme s Ondrou oba dva odlišný styl práce a do jisté míry i vkus, ale beru to jako přínos pro nás i pro pořad. Občas se sice objeví nějaká malá třecí plocha, ale jak říkám, není to o sporu mezi námi, ale o hledání nejlepšího řešení pro klienta.

Zakázky v pořadu jsou řešené v šibeničním čase 48 hodin. Neříkáte si občas  ‘kdybych na to měl víc času, mohl jsem si s tím víc pohrát...’?

Je pravda, že termíny jsou v rámci realizace šibeniční a každý to nemusí. My s tím ale už počítáme a za sebe musím říci, že je to pro mě něco jako hnací motor. Říkáme si občas, že to nezvládneme včas a bude z toho průšvih. Někdy skutečně dotahujeme v posledních minutách. Realizační tým je ale super, a když je potřeba, tak pomocnou ruku připojí i kameraman nebo produkční. Vzájemně si pomáháme a to je prima.

V pořadu tvoří Marek Poddaný dvojici s Ondřejem Borovcem. Zdroj: archiv televize Prima Family

Jak velký vliv má účast v pořadu na množství další práce?

V podstatě před započetím spolupráce na pořadu jsem měl diář zaplněný hlavně zakázkami v rámci referencí mých bývalých klientů a do reklamy a marketingu jsem investovat nepotřeboval. Působení v pořadu mi přineslo spoustu nových příležitostí a výzev, donutilo mě si konečně dobudovat kvalitní web a také rozšířilo povědomí o mojí práci.

Jak byste popsal vztah Čechů k designu a designérům? Mění se? Je pryč dříve častý názor, že služby designérů využívají jen bohatí lidé a není to “nic pro obyčejného smrtelníka”?

To je otázka…  Řekl bych, že český trh je do velké míry velmi specifický a nevyzpytatelný oproti zbytku Evropy, nejen v rámci designu jako služby. Moje osobní zkušenost ze zahraničí to jenom podtrhává.
Nutno říci, že i v Česku procházíme poměrně intenzivním vývojem. Velkou službu nám designerům dělají právě pořady typu JSSS, kde se diváci mají možnost seznámit s naší prací a přesvědčit se, že to není služba pro bohaté, ale že díky efektivnímu výběru zařizovacích prvků a povědomí kde dobře nakoupit mohou ve výsledku i ušetřit.

Takže už Češi pochopili, že služby designéra jsou služby jako každé jiné, a že stejně jako za jiné služby se za ně platí?

Jak už jsem zmiňoval, tak pohled na služby designéra je hodně spojený s referencemi a povědomím o jeho práci. Když si člověk dokáže představit, že návrh interiéru je nejen tvůrčí proces, ale často i několikadenní práce a spousta schůzek a konzultací, je pak pochopitelné, že tato služba něco stojí. Na druhou stranu občas je tady ale až zbytečná bublina o finanční náročnost našich služeb. Osobně se snažím klientům nabízet řešení na míru. Když potřebují snížit náklady, můžeme konzultovat online. Časová úspora se pak projeví ve snížení nákladů na zpracování. Pokud je to možné, nabízím mini i maximalistické řešení. A jak jsem už zmiňoval, důležitý je přehled o trhu a cenách, tedy kde a co nakoupit co nejvýhodněji v poměru kvality a ceny.

Jsou Češi  v oblasti designu a bydlení “konzervy” a bojí se  experimentů, nebo naopak?

To je hodně subjektivní záležitost. To, co je pro někoho "odvaz", připadá druhému nudné a fádní.  Nabídka trhu – kde dneska pořídíte takřka jakýkoliv styl - svědčí o tom, že konzervy nejsme. Na každého designera se obracejí klienti také kvůli jeho rukopisu a stylu, ve kterém pracuje. Já ctím zásadu neutrálního základu doplněného o výrazné prvky a solitéry, což nepodléhá tolik módě a vydrží déle nadčasové.

Je pro Čechy v oblasti bydlení něco typické, specifické ?

Když jsem před několik lety v oboru začínal, spočívalo “české” specifikum v  menší ochotě do interiérů investovat. Možná to byl důsledek určitého zvyku bydlení v “sektorových” podmínkách. To je ale naštěstí dávno za námi. Platí, že pokud se na vás už někdo rozhodne obrátit, chce něco výjimečného. To můžeme realizovat většinou dvěma způsoby -  na základě osobitého životního stylu žadatele, jemuž interiér přizpůsobujeme, nebo na základě objednávky nějakého ojedinělého prvku – ikony, která potom udává celému interiéru tón.

Produktům IKEA se marek Poddaný nebrání, ale upozorňuje, že cena tady jde na úkor kvality Zdroj: archiv televize Prima Family

Dokázal byste popsat několik základních prohřešků proti interiérovému designu, kterých se Češi stále a pořád  dokola dopouštějí?

To je opět velmi subjektivní. To, co někdo miluje, jiný nenávidí.  Řekl bych, že se to nedá nějak jednoznačně shrnout. Jsou tady lidé s vyjímečným vkusem a také lidé, pro které estetika není vůbec důležitá.  Prohřešek, který mě napadl právě teď - lidé si často pořídí něco, co se jim líbí u souseda nebo v televizi ,bez vyladění s ostatním interiérem a ono to pak nemá ten správný efekt.

Co vy a obchody typu IKEA, s “masovým” bytovým designem?

Vždycky se snažím v první fázi po vyslechnutí klienta o originální návrh. Obvykle pořizujeme něco na míru, něco jako hotový produkt. Určitě nemám problém se zapojením některých prvků třeba právě z IKEA. I z finančních důvodů to tak dělám často. Nemělo by to ale být všechno a už vůbec by to nemělo vypadat přesně jako z IKEA katalogu.

Chápu, že pro běžného “zařizovatele” je lákavé pořídit vše tak, jak je to vyladěno v katalogu. Výhodou designéra je ale určitý nadhled, jasnější představivost o výsledku a samozřejmě znalost trhu. Takže pokud mám pocit, že klientem vybraná věc nesplňuje požadavky třeba po stránce kvality, hledáme společně cestu, jak ušetřit jinde a na správných místech a neohrozit výsledek realizace.

Od listopadu 2009 máte vlastní společnost Sensodesign. Proč jste do toho šel? Kvůli touze dělat věci opravdu po svém?

V zásadě to byl logický krok odpovídající poptávce a rostoucímu objemu zakázek... A samozřejmě jsem chtěl být svým pánem. Design je tvůrčí činnost. Začínal jsem jako zaměstnanec, ale s postupem času mě začala svazovat nutnost vycházet pouze z produktů jedné značky, omezený výběr, nutnost kompromisů. Teď mám tu výhodu, že mohu věci libovolně kombinovat z širokého portfolia dodavatelů a řemeslníků a klientům nabídnout jednak širší výběr a také více cenových hladin.

V osmadvaceti letech toho mate za sebou už poměrně dost na to, abyste mohl říct, na který svůj dosavadní designérský počin jste nejvíce hrdý.

Letos mě velmi potěšil, že jsem k životu konečně přivedl vlastní návrh multifunkční pohovky SENSO. Díky spolupráci s českou firmou Polstrin design se ji podařilo nejen uvést na trh, ale také úspěšně odprezentovat na Designbloku. A radost mi samozřejmě udělá každý dokončený projekt, který přináš pozitivní odezvu majitelů a člověk z toho cítí smysl a motivaci k další práci.

Marek Poddaný tvoří v pořadu Jak se staví sen designérskou dvojici s Ondřejem Borovcem. Sešli jsme se i s ním a rozhovor vám přineseme v příštím týdnu. S oběma se pak můžete setkávat od 7. ledna každou sobotu v podvečer na TV Prima Family, kde poběží další série pořadu Jak se staví sen.