Pokud sledujete pořad Jak se staví sen, pak vám její tvář bude povědomá. Zuzana Strouhalová přetváří na televizních obrazovkách interiéry s kolegou Radovanem Mačákem a přiznává, že je pro ni každý projekt adrenalin a velká výzva.
29. 3. 2012
Vystudovala architekturu na ČVUT a ještě během studií procestovala pořádný kus světa. Cenné zkušenosti nasbírala při studiu ve Francii i ve Spojených státech. „Občas z nich čerpám dodnes,“ říká sympatická architektka a designérka, která stíhá navrhovat domy a interiéry, vytvářet krásné šperky a zároveň působit v oblíbeném televizním pořadu Jak se staví sen.
Proč jste se rozhodli jít s kůží na trh, do pořadu, který sleduje spousta Čechů? Chtěli jste si udělat reklamu, jméno? Nebo jen zkusit něco nového?
Pro účinkování v pořadu byla rozhodující touha po nové zkušenosti. Fascinovalo mě napětí, jestli se realizace interiéru dá stihnout v limitu. Velmi rychlá spolupráce s vybranými rodinami se dost liší od běžného průběhu spolupráce s klienty. A lákala mě samozřejmě i spolupráce s televizí.
Minimum času, práce před kamerami, omezený rozpočet… Občas musí být natáčení pořádný adrenalin…
Tak adrenalin je to určitě. Na druhou stranu ale i výzva, na kterou v běžném životě nenarazíte. Člověk ze sebe musí vydat to nejlepší – ať už se to týká organizace celého projektu, nebo samotné prezentace před kamerou. Výsledek pak musí být perfektní s ohledem na to, že ho vidí ohromná masa lidí a není čas na nápravu možných pochybení.
V pořadu Jak se staví sen Zuzana tvoří dvojici s Radovanem Mačákem. Zdroj: archiv televize Prima
Na proměnu máte skutečně málo času. Neříkáte si občas, že kdyby bylo na proměnu víc času, dopadla by ještě lépe?
Obvykle jde převážně o designové úpravy interiéru, neděláme žádné větší stavební zásahy. A tak je to možné v čase, který máme, provést opravdu kvalitně. Navíc když máte víc času, často zbytečně přemýšlíte. Tady se musíte rozhodnout rychle a většinou to je jen ku prospěchu věci. Mám zpětnou vazbu od několika rodin a i po proměně jsou velmi spokojení.
Vybíráte si v pořadu sami interiéry, které chcete měnit, nebo je za vás vybírá někdo jiný?
Projekty si nevybíráme přímo my, ale produkce se nás vždycky ptá, jestli s výběrem souhlasíme. Zatím jsme nikdy nic neodmítli, i když to kolikrát nebyly ideální prostory a dost jsme se s některými prali.
Pravidelně se objevujete v televizi, všímáte si větší pozornosti? Funguje účinkování v pořadu jako reklama?
Účinkování v pořadu určitě reklamou je. Původně jsem si myslela, že lidé budou reagovat více, ale pár zajímavých zakázek jsme na základě pořadu získali. A samozřejmě je to výborná reference.
Vystudovala jste architekturu na ČVUT, ale máte za sebou i studium v zahraničí. Studovala jste ve USA a ve Francii. Jak moc se liší výuka tohoto oboru v Česku od té v zahraničí?
Pro mě bylo studium v zahraničí velmi rozdílné od studia na ČVUT. Zvlášť v přístupu ke studentům. Ve Francii i v USA byla mnohem větší přirozená interakce mezi profesorem a žákem. V Čechách byl přístup hodně akademický. Hlavní rozdíl bych viděla v komunikaci. V profesorově opravdovém zájmu o problematice diskutovat, poslouchat Vás a vést Vás. Setkala jsem se s mnohem individualističtějším přístupem. Možná, že jsem měla také veliké štěstí na profesory. Ze zkušeností, které mi předali, čerpám dodnes.
Jeden z domů, které Zuzana Strouhalová navrhla. Zdroj: archiv Zuzany Strouhalové
Češi nejsou zrovna zastánci bytových designérů a jejich služeb. Raději si všechno udělají svépomocí. Dokážete jmenovat ty nejtypičtější prohřešky Čechů vůči designu?
Chodím do bytů a vidím, jak máme je zakramařené spoustou neužitečných blbostí. V každém druhém bytě je spousty a spousty nejrůznějších sarapatiček, na které se akorát práší. Působí to nepořádným dojmem a vůbec to k sobě neladí. Nehledě na to, že to člověka ruší. Jenže Češi nechtějí nic vyhazovat. Když už – tak to maximálně uklidí do krabiček, ale i ty musí nakonec někam dát. To, jak bydlíme je v podstatě odrazem nás samých a velmi nás to i podvědomě ovlivňuje. Samozřejmě všichni si nemůžeme dovolit takový luxus, abychom bydleli ve velkém prostorném bytě. Ale přesto bychom se měli snažit používat doplňky – v mírné formě jako doplňující elementy na oživení a zkrášlení. Prostor, ve kterém bydlíme, by měl být za všech okolností harmonický, čistý a upravený. A toho můžeme dosáhnout i v té nejmenší garsonce. Jen to chce trochu snahy a práce, která se určitě vyplatí. Zpětně na nás totiž začne hezký a upravený interiér pozitivně působit. Nepodceňujme to!
A co meruňková barva na stěnách? Ta podle mnohých designérů morem českých domácností…
To je pravda, ta je také častá, ale v poslední době ustupuje. Češi nicméně mají pocit, že každý pokoj musí mít jinou barvu. Chtějí se nebát, ale nedopadá to dobře. Pokud bych měla poradit těm, kteří si chtějí interiéry zařídit sami a chtějí je mít hezké: Začněte od nejjednodušších věcí, vyberte si dvě základní kombinace dekorů, doplňte je jednou barvou a výsledek rozehrajte až barevnými doplňky.
Bytový design je specifická činnost, kde musíte stále přicházet s novými nápady a nemůžete se opakovat. Kde čerpáte inspiraci?
Tou vůbec první inspirací je samozřejmě prostor sám o sobě. Potom je to klient – zajímá mě, co je to za člověka, co se mu líbí, na co je zaměřený. Samotnou inspiraci mi pak dává cestování. A nemusí to nutně být jen návštěvy různých veletrhů. Člověk v cizině navštíví nějaký zapadlý bar a přijde tam na geniální nápady, které by ho jinak nenapadly. Cestování mi otevírá oči. Když se odněkud vrátím, vidím často věci, které mi předtím utekly, protože jsem je měla před očima každý den.
Zazu laka jewellery - to jsou originální šperky, jejichž autorkou je Zuzana Strouhalová. Zdroj: www.zazulaka.cz
Máte svůj charakteristický rukopis, podpis, který vetknete do každé realizace?
Myslím si, že můj rukopis je ovlivněný hodně tím, že jsem vystudovala architekturu. Což se projevuje třeba ve spolupráci s Radovanem. Zatímco on má rád barvy a výrazné věci, já mám ráda čisté linie, minimalismus, funkčnost, geometrii.
Máte nějaký pracovní sen?
Nevím, jestli je to přímo sen, ale v budoucnu bych ráda pracovala na větších projektech v mezinárodní spolupráci. Chci se dál rozvíjet, ideálně být součástí týmu lidí, který bude dělat na něčem velkém. A také bych se chtěla více věnovat mému milovanému koníčku – navrhování šperků.
Čtěte dále:
Přečtěte si zajímavé rozhovory s dalšími designéry z pořadu Jak se staví sen a další zajímavé články týkající se problematiky bydlení:
