Jste zde

Bydlení za socíku: Metr čtvereční bytu stál 2,50 Kčs! Ale cesta k němu vedla přes úplatky

retro bydlení za socíku Zdroj: Shutterstock
Jak získat byt za socialismu? Lehké to nebylo! Na přidělení bytu existovaly pořadníky a k tomu, aby se v nich člověk posunul výše, se používaly nejrůznější finty. Někdy bylo potřeba sdílet byt s jinou osobou, jindy přišly na řadu úplatky.

14. 2. 2025

Univerzálním vlastníkem bytového fondu za socialismu byl stát. Z toho důvodu byly tehdejší byty převážně státní, družstevní nebo podnikové. Bydlení tedy spadalo do veřejného, nikoliv soukromého sektoru. Soukromník, který vydělával na činži, byl v socialistickém pojetí práva spojen s vykořisťovatelem a jako takový představoval odstraněný relikt minulosti.

Ceny bytů byly z toho důvodu enormně nízké. Za metr čtvereční bytu se podle vyhlášky z roku 1964 (platící prakticky beze změny až do roku 1989) účtovaly dvě koruny československé a padesát haléřů. Třípokojový byt tedy stál pouhých 175 korun československých. Průměrná měsíční mzda činila koncem roku 1989 asi 3 170 korun hrubého.

Přečtěte si také: Nákupy za „socíku“. Z ceny rohlíků nebo piva vám spadne brada. Levněji ale nebylo!

shutterstock_2564133349.jpg

retro fotografie
Zdroj: 
Shutterstock
Jeden člověk měl nárok na 8 metrů čtverečních bytové plochy. Stačilo by vám to?

Bydlení nebylo drahé, získat ho - to byl ale problém

Dříve narození jistě pamatují, že v socialismu existoval určitý příděl metrů čtverečních na jednu osobu. Konkrétně šlo o osm metrů bytové plochy. Existovaly také jisté pořadníky, ve kterých jste se ale mohli dostat „výš“ několika způsoby a fintami

Pokud se například někdo narodil do většího bytu, čekal na přidělení družstevního nebo podnikového bytu i patnáct nebo dvacet let. Proto někteří rodiče přihlašovali své potomky do bytových družstev už v jejich dětském věku anebo se vícegenerační rodiny sestěhovávaly k sobě. 

V některých případech se k sobě nastěhovali i úplně cizí lidé, kteří zůstávali v bytu takzvaně „na dožití“. Mladí tak získávali právo na trvalé užívání bytu a měli větší šanci, že jim bytové orgány po smrti staršího spolubydlícího dané obydlí „přiklepnou“.

V 50. letech se v Československu objevuje i zcela nový prvek, který měl pomoci především mladým rodinám. Šlo o takzvanou novomanželskou půjčku, s jejíž pomocí se mělo bydlení stát výrazně dostupnější. Maximálně si mohli novomanželé půjčit 7 500 Kč, což odpovídalo zhruba šesti průměrným platům. 

Mohlo by vás zajímat: Co jsme mlsali za „socíku“? Cigaretové žvýkačky, bonboniéry Maryša nebo čokolády, co vyhrály olympiádu

Úplatky a veksláci se „šmajchlcimrami“ 

Ve zmíněném pořadníku se mohl člověk posunout výš i nelegální cestou, a to formou úplatků příslušnému úředníkovi bytového hospodářství nebo rozhodujícím členům bytové komise. Zajímavostí je, že koncem osmdesátých let představoval černý trh s uživatelskými právy k bytům jednu z nejčastějších a nejrozšířenějších forem hospodářské kriminality!

Do situace aktivně vstupovali i veksláci, kteří užívali menší bytové jednotky vedle svého hlavního bydliště jednak jako tzv. „šmajchlcimry“, ve kterých probíhaly zejména mimomanželské zálety, tak jako skladiště nelegálního zboží.

Samostatnou kapitolou potom byla politická angažovanost, díky níž se k bytům často přednostně dostávali „vyvolení“, a to i přestože neměli na byt oficiální nárok.

shutterstock_2527131071.jpg

retro rodina na retro fotce
Zdroj: 
Shutterstock
Zapisovat do bytových družstev už malé děti. I to byla jedna z taktik za dob socialismu, jak se dostat k lepšímu bydlení.

Výstavba rodinných domů byla nežádoucí, veškerá půda byla ve vlastnictví všech, tedy státu, nebo „jednotných zemědělských družstev“, jak znělo jejich přesné označení. Dům jste si mohli svépomocí postavit maximálně na zahradě svých rodičů, případně na zahradě někoho jiného, pokud vám soused zahradu prodal.

Paneláky, coby pozůstatek socialismu

Symbolem socialismu se stala zejména sídlištní výstavba panelových domů. Ta probíhala především na tzv. zelené louce při okrajích větších měst. V roce 1970 se Československo dostalo počtem dokončených bytů na tisíc obyvatel na 11. místo ve srovnání s dalšími 26 evropskými zeměmi.

V 70. a 80. letech vzniklo na půldruhého milionu bytů. A v roce 1975 jich bylo zkolaudováno neuvěřitelných 96 000, což představuje absolutní rekord, který nebyl do dnešního dne překonán! 

I když výstavba paneláků skončila zhruba před třiceti lety, stále v nich žije zhruba třetina obyvatel Česka. Paneláky jsou tak jedním z posledních pozůstatků dob dávno minulých. 

Použité zdroje:

  • Studie Hypoteční banky „100 let bydlení“
  • https://www.idnes.cz/finance/banky-a-sporeni/historie-bydleni-socialismus-najem-druzstevni-byt-podnikovy-byt-sonda-odbornici.A180822_094159_sporeni_sov
  • https://www.denik.cz/listopad-89-kazdodenni-zivot/cesta-k-bytu-za-socialismu-uplatek-nebo-prihlaseni-dalsich-osob-20201022.html
  • https://medium.seznam.cz/clanek/sona-benesova-jak-se-za-socialismu-bydlelo-35419